Až já budu v hrobě spáti,
Ať mi moje sirá máti
V nakypřenou rovu hrudku
Modrou vsadí nezabudku,
Nezabudku od potoka,
Kde jsem chodil z rok do roka,
Nesytou vždy touhu maje
Nasytit se kněh i máje.
Jestliže se pak kdo zeptá,
Kdo to byl ten pod tím kvítím,
Rcete, já že, jenž se cítím
Bláh, když větřík mi v něm šeptá.