Touha.

Tmavého jezera Hlučné vření, Jak se pění, A o půlnoční chvíli

Ze vší síly Mocně, všemocně K břehu se vine, Vezdy jen k břehu;

K břehu – k břehu: Věčné to přilévání, Zase odtékání – Ach! marné to lásky

Marnější lkání! Rozpoutaných větrů Bezmírné vání, Z východu k západu

Nestálé se hnání, Teď k jižní poušti, Teď k severnímu sněhu, Teď v skalách, teď v houšti,

Teď k moři, teď k břehu; Věčné to se hledání, Nikde se nesetkání: Ach! marné to lásky

Marnější lkání! – Listí svadlé – Zelené naděje Zklamané, spadlé –

Se větví třese Mi na cestu Podzimní vír. Mrtvého listí

K hrobu se hnání, „Kde mír a poklid?“ Věčné se ptání, A při zemi, ach, při zemi

U mateřského klínu Tolika stínů Pohřebných si Žalmů šeptání:

„Haleluja! Hosiana! Ve smrti k životu Blahé povstání!“

Zemřelého štěstí Není to lkání: – Věčnosti lásky V smrti poznání! –

Duše, má duše, S vlnobitím tvým Myšlének proudících Nesmírlivým:

Ty jsi to jezero! City, mé city, S věčným svým toužením, S hnáním se stále

Dále a dále: Vy jste ty bouře! Srdce, mé srdce! Kéž by bylo listem

Se stromu kanoucím, Vadnoucím – Mroucím! –