Loučíme se. – Slyš poslední mé přání!
Dej mi tu růži, kterou’s v ňádrech nesla,
Když úst tvých sladkých prvním při usmání
Do hrobu na vždy blaženost má klesla.
Dej mi tu růži! a jen ještě jednou
Tvých úst nektarský nech mne plamen píti,
Až líce moje o samotě zblednou,
Nech rány lékem tím se zaceliti.
Neklop své oči, Stello, v této chvíli,
Nepovol lícím v dlaň se ponořiti!
Ty nemáš, Stello, k odřeknutí síly,
Ty’s silná dost, dvě srdce umořiti.
O neodvrať se! – Z očí slza line? –
Slza ta krásná zblaží vše mé hoře!
Nech balsamu ta krůpěj jedna splyne
V nesmírné, děvo, žalu mého moře!
Nech z bouře jedno jen uchráním drahé,
V níž nadějí mých zbořila se lodě,
Když v divém zoufání na skále nahé
Mé štěstí plynout viděl sem po vodě.