S večera luna vycházela bledá,
Ach, jasněj svítit žel jí více nedá!
Ji netěší již kouzlo noční doby,
Co’s zatemnila všechny její zdoby.
A zticha plynouc po blankytné báni
Uzřela hvězdy v klidném putování;
Je sčítajíc: „Již nemám plné davy,
Dvě musely mi s nebe spadnout!“ praví.
„Ach s nebe spadly hvězdy dvě překrásné,
Hle, to tvých očí jiskry hvězdojasné!“
Od těch dob luna vychází tak bledá,
Neb jasně svítit litost víc jí nedá!