V milosti Ladou samou vycvičená,
Přemocným’s kouzlem, děvo, přioděná!
Každá v tvou moc je vnada odevzdána,
Bohyní samou k lásce’s pěstována!
Když za soumraku po boku tvém sedím,
A s tajným na tě podivením hledím;
Div duch můj, v kouzlech tvých se probíraje,
Že nezabloudí, vida kras tvých ráje:
Ty oči, rety, kadeře, ty spánky,
Těch hledů svit, těch slov májové vánky!
Nenajdeť malíř barev k tvojí tváři,
Tak krásná jsi ty, pokud hvězdy září.
Ni básníku tě dosti slavit přáno,
Jen zočit tě – a cítit mu je dáno!