Z těch růží, děvo má, jež májožhavé
Se na západu v květu vidíš skvíti,
Z těch růží věncem jasným chtěl bych tmavé
Tvé vlasy kadeřavé ti ovíti.
I z večerního na západu zlata,
Jež na horách se dálných rozerdělo,
Bych zdobit chtěl, o bohyně má svatá,
Co proužkem korunním tvé krásné čelo!
Bělostné oudy štíhla těla tvého
Chtěl bych já šatit v ono roucho temné,
Jež v šíré dálce nebe blankytného
V soumraku tkají květů dechy jemné.
Tu nejkrásnější hvězdu v tiché pouti
Tam s nebes chtěl bych vzíti, děvo milá,
Tvým ňádrům ji co šperk bych chtěl připnouti,
Jak prsa mé tvá láska ozářila.