Jak krásný obličej tvůj s podivnými –
Jak je tak často v luně bývá zříti –
A tajemnými výrazy jest svými!
Čítávám v nich, co v kníze hvězd, mé žití:
O blahu i neštěstí losech tmavých,
O kruté smrti i o šťastném bytí;
O válkách v nich, o smírech čítám hravých,
O slasti lásky, o hněvu hořkosti,
O hoři trpkém, blaženostech smavých.
Kéž znal bych vykládat ty tajemnosti!
O kéž mi jediným z tvých hledů přáno
Jest, poznat, těch-li trapných mi hořkostí,
Či blahodatných slastí bude dáno.