Jest ticho vůkol – jak v poslední chvíli,
Když s světem umírající se loučí,
A dvojí pouti na pomezním cíli
Svůj osud Bohu v modlitbě poroučí!
Jest ticho. Jezero svou žalost tají,
Jakby nechtělo rušit chvíli svatou;
Umlknul les – nešustí lístek v háji,
Jakoby tudy smrt šla tichou patou.
A v západu červánky plamenají,
Svíce na rakvi skonalého dne,
Pohřební píseň větérky zpívají,
Z oudolí slyšet zvony hlaholné.
Pocestník osamělý ruce spíná,
Modlí se tiše, cítě tajnou moc;
Na mladost svou uvadlou si zpomíná –
Pak v černé roucho své jej halí noc.