Láskou zklamán za hory sem
Vysoké chtěl zajíti,
Mysle, že by mne tam láska
Víc nemohla najíti.
Hle, tu pastýř od hor spěchá.
„Kam tvá cesta?“ já se ptám. –
„„Bych se vyhnul lásky klamu,
K oudolí se ubírám!““
Obrátiv se hned na cestu
K mořským břehům sem se dal,
Tam že láska mne nenajde,
V srdci sem se domníval.
Hle tu z lodě plavec chvátá.
„Druhu, kam?“ se zase ptám. –
„„Bych se vyhnul lásky moci,
K suché zemi pospíchám!““
Tuť sem zmámen zůstal státi;
Kam teď půjde cesta má?
V ňádrech mých se ozývajíc
Srdce mé odpovídá:
„Byť bys k jižní horké poušti,
Neb k severním sněhům šel:
Chtě se lásce ubrániti,
S sebou vzít bys mne nesměl.
Pokud v ňádrech srdce tluče,
Pokud citů jara kynou,
Zpěv a láska v básníkovu,
V Čecha srdci nezahynou!“