K východu.

Ach k východu! Kde slunce záře z rána vřelej svítí, A chladněj v soumrak větérkové vějí, Saronská růže dýše líbezněji –

Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu! Ach k východu! Kde města v mořské hlubině se třpytí,

Na horách cedrů lesy tajně chvějí, V údolí hájů pěvci jemněj pějí – Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu!

Ach k východu! Kde srdci mému ve snách ráje svítí, V posvátných stínech otcové mi hnijou, V pověsti Makabovců děje žijou –

Ach tam, ach tam bych samoten chtěl dlíti Na východu! Tam nade břehy Babilonské vody Na větvích vrby harfa visí tichá;

V ni noční vanot žal svůj ještě dýchá, Že slavné druhdy zhynuly tu rody. Tu harfu vdovu chtěl bych v náruč vzíti, Souželné vzbudit dřímající hlasy,

By znovu počala ukrutné časy, Mých bratrů žal – i hanbu jejich zníti.