Tam v oudolí tom tichém
Po ouzké pěšině,
Tam olší temné lůno
K procházce mně kyne.
Tam v šeru často zajdu,
Tam se mi blaze zdá,
Srdce tam nejraději
Na domov zpomíná.
Nad stromy když vychází
Měsíce bledý jas,
Nad vodou tam ze sadů
Ozve se jemný hlas.
Líbezná, známá nota,
Půvabný, jemný zpěv!
K srdci se píseň vine
Dětských co ze snů zjev.
Rozlívá blíž a blíže
Píseň se nad vodou,
Po lávce panna kráčí
Ukrytá olšinou.
V oudolí onom tichém
Chodívá pěšinkou,
Temné i ji sem olše
K procházce líbě zvou.
I zajde ona často
V šeru sem samotna
A tu si nejraději
Na domov zpomíná.
U břehu kámen stojí,
Český tam pěvec spí,
Tam panna kroky staví –
Přistoupím blíže k ní.
Ústa jí sladkopěvná
Pobožně celuji –
V české té dívce českou
Vlast svou pozdravuji!