Synu věrný kmene mého,
Duchem jenž i srdcem svým,
Se vší myslí, všemi city
Vroucně žiješ bratrům tvým;
Vlasti naší pravý synu,
Buď nám hlučně přivítán,
Tímto mužným ruky stiskem
V naše šiky připoután!
Ze skrovného dosud počtu
Jsi ty jeden z horlivých,
Jenžto s námi vysvobodit
Kmen se snaží otců svých!
Dlouho dosti krutým vírem
Světem hnané zrno Judy!
Láskou k vlasti otevře ti
Klín se mateřinské půdy.
Lásky k vlasti pevný kořen
Tisícerých ramen silou
Zem obejme mateřinskou –
V blaha květu růži bílou.
Budoucnosti dnové naši
V stínu déle nedřímají,
V tisíc srdcích žalmy ranní
Sborem již se ozývají.
Ne dlouho již – šerý soumrak
Rozdělí se v ráno jasné;
Bratrům našim k novým věkům
Probudí se jítro spasné.
Na peruti ducha volné
Až my k nebi poletíme,
Povoláni k vlasti slávě
Že i my sme, dosvědčíme.
Kdo chce, ať to krátkozraký
Hrdě snem nazývá marným,
Nám se stala důvěra ta
Štítem v boji blahodárným.