Odlétli ptáci v jih
a snové moji s nima;
v tmě nocí bouřlivých
nadarmo hledám jich –
a k duši táhne zima!
Zabloudil k duši mráz
a divý vichr v lesy,
a přes propastí sráz
lavina mosty věsí,
ku srdci tíhne bol
a v oči jinovatka,
jen tma je kol a kol
a v sněhu spí má chatka! –
Kdy vísky horalů
jal spánek pomalu
a tichnou kolovrátky –
v tmy smutných večerů
vyhlédám k severu,
zda snové šťastných let,
již uprchli mi v svět,
se vrátí ke mně zpátky!
Leč marně čekám jich;
neb větru kvil a smích
mé touhy neslyší –
a darmo duše má
chce přivát křídloma,
co spí juž v zátiší...