Ku obrostlé vínem stráni,
jež se kloní mírným svahem
k bílé ploše vodních plání –
často, často snů svých tahem
peruť má se dosud vrací,
tak jak na tu révu stmělou
v jaře zlatá vosa s včelou,
a v ten rybník staří ptáci!
Oh, jak dnes tam vidím ještě
skvět se mnohou střechu chýží
lesklou tak, jak prchou deště,
jak se v čisté vodě zhlíží,
jak ven štíty z hlubin stromu
v modrý lazur vykukují,
a jak přes ně vzduchem domů
k hnízdům sněžné slípky plují!
Oh, jak dnes se rozpomínám,
jak jsem trávil tam dny štěstí,
než mi přísný osud jinam
určil mladý život vnésti,
vzpomínám, jak blahou zkazkou
máj svých let jsem tamo prožil,
a jak Bůh tam s první láskou –
první zpěv mi v srdce vložil!