Víc jara jen Ti přeju v skráni,
a růží blaha v něžnou líc,
a na rty více usmívání,
a tepla v mladé srdce víc!
Jak rusalka jsi věru vnadna
a svůdna samu Amoru –
však mysl Tvá jak led je chladna,
a srdce – jako z mramoru...
Až drsná jednou muže vláda
Tě ve jho spoutá, až se vdáš,
a nebudeš ho míti ráda – –
jak trpký bude osud váš!
Ó, lépe pak by bylo Tobě,
bys opustila tento svět,
a Bůh zas aby v nebe k sobě
tě z lidské vzal si bídy zpět...
A proto k Němu duše vlá mi
vždy s tichou, vroucí modlitbou,
by raděj Tě tu nechal s námi –
a láskou zbudil duši Tvou!