V stín temný stráně vápencové –
jak rád si zajdu do zátiší!
Šum ručeje tu v břehy klove
a duše píseň drozda slyší;
klín trávníku tak měkce svěží
v mír skonejší tu zmdlená bedra,
a na mechu a na protěži
tu rosa plá i za dnů vedra!
Kol s obou stran jak stěny sluje
se habrů starých řada těsní,
a v dol, kam oko dosahuje –
sní vlhký, vonný úvoz lesní,
pln motýlů a zlatých květů,
jak čarovná a šerá číše –
zkad nektar vína, ukryt světu,
svůj půvab ke rtům nebes dýše!