Chladno je v poli, šediva jsou luka,
hvozd ukrývá se v modrou clonu par,
a neznámá a tajná jakás ruka
všem bere z klína léta štědrý dar.
Poslední zbytky mladosti a krásy
padají v sadech mrazům na pospas,
bouřlivým větrem listopad se hlásí
a zima s ním, a dlouhý, smutný čas.
V topolech za vsí pláče to a sviští,
a k nebi kane listův zlatý hrot,
však rudé ohně planou v brambořišti
a z mlhy pastvin vesel bučí skot.
Tam živo je! – tam v zádumčivé chvíli
s pasáky družně rád se zastavíš,
a u plamene, jenž tě vedl k cíli,
sám dítě opět – vzpomínáš, a sníš...