Na skalním srázu jako přilepena
chaloupka nuzná sedí ve stráni,
lom zeje pod ní, kolmá jeho stěna
jen šípek místem chová na skráni.
Od chaty vzhůru pěšinka se vine
k temenu hory, na něm stojí kříž,
dokola šumí osyk větve stinné,
a bílé kozy na trávníku zříš.
Hrom kladiv stálý bouchá dole v lomu,
zde je tak ticho, jako v kostele,
jen vítr časem dychne v koše stromů
a žluté na zem listy nastele.
Tu v bledém zlatě slunka říjnového,
jež rozlévá se skalin po štěrku,
motýla shlédneš někdy zpozdilého,
neb vyhřívat se pestrou ještěrku.
Však uprchnou, jak v tichu nenadále
se pod tvou nohou kámen udrolí
a s rodných výšin po zvětralé skále
s rachotem dolů padne v údolí...