Juž dospěla je krásou svou i věkem –
a přec jí stále říkají jen „děcko“;
to proto snad, že s líbezným vždy vděkem
se na vše ptá, a vyzvídat chce všecko...
Nuž, dítě toto v ústrety mi vklouzlo,
kdy nejvíc právě bolestí jsem zkusil!
A snad mne zmátlo jeho proseb kouzlo –
já, zkrátka, se mu vyzpovídat musil...
A ku podivu, tato bytost malá
tak horoucně se nad mnou rozplakala,
že smířil zas mne soucit její vřelý!
Ó Marie! – ty v písni mojí skromné
víc věru byla’s než jen „děcko“ pro mne,
– však lidé vůkol toho neuzřeli!...