S jedné strany svislé vrby tmavé,
s druhé lísky na potoka kraji;
na vodách, jež zlatí slunko žhavé,
kachny bílé jako sníh si hrají.
Na prsou hned čechrají si peří
a zas ve proud hravě potápějí
zobce zlaté, až se vlny čeří
a jak stříbro hladinou se skvějí!
Nad ně dolů stará dutá jíva
rovna víle pohřížené v snění
u vějíř své rozestírá listy:
A v něm ukryt snítek pod zelení
s hnízda svého lednáček se dívá
na jich hru, a hnízda obraz čistý!