Ach, modré oči mého synka,
jak rád se do vás pohroužím!
Vy mladosti jste upomínka,
já k ní se u vás roztoužím!
Tak jako vás má žena milá
v sen líbezný teď uhýčká:
tak před lety mne konejšila
má dobrá, zlatá matička!
Tak otec můj se jednou díval
v mých očí jasné hvězdičky
a kolébavku u mne zpíval,
když byl jsem ještě maličký...
Však vyrostl jsem, jako jiní,
a nezůstal tu v světě sám:
hle, také já jsem otcem nyní
a rozmilého syna mám!
A líbám jeho rtíky rudé
a stlávám jeho postýlku
a přemítám: co z tebe bude,
až dospěješ, můj andílku...?
A tajím dech, když blaze spinká,
snů zlatokřídlých váben hrou –
až modré oči mého synka
zas v úsměvu se otevrou!