Dech jara mně ji uchoval,
kdy byl jsem ještě mlád.
A já jsem ji tak miloval,
a já ji měl tak rád,
jak vonný luh svůj čistý květ,
jak lesní ptáče svoji snět
a horský tok svůj pád!
Já vídal ji, kdy v jaru svém
si zpíval květný sad,
kdy zem před chladným podzimem
šla v bílé mlhy spát,
i zima s dumou truchlivou
kdy bouřně vála nad nivou
svých rudých listů řad!
Leč zvědět nesmí na věky
to dítě rajských vnad,
že jeho zjev kdys bezděky
se do prsou mi vkrad’,
že vzpomínku jsem zachoval,
jak jednou jsem je miloval,
a jak jsem je měl rád!