Už tolik let znám spanilou tu děvu!
Cos líbezného v celém jejím zjevu
jak spatřím ji, mně tajit vždycky zdá se;
a kdykoli s ní v delší trvám řeči –
já neznám pro se větší nebezpečí
než utonouti v svůdné její kráse!
Jak skřivan vždy je veselá a svěží,
když časně z rána kol mých oken běží,
v svém zraku tmavém radost dětinnou,
že myslit musím, že je květinou,
jež v pruhu zlatém májového světla
na étherickou bytost ženy zkvětla!