Poledne plá nad lesem
v nehybné a snivé kráse –
pouze tráva šumět zdá se
kroků lehkým otřesem.
Nikde šepot ani zpěv
neozve se v jasném dolu,
na slzičky květném stvolu
motýla jen krouží zjev.
Dokola i nad hlavou
všecko jak by v mrtvu spalo –
marně zvídáš, co se stalo
s drozda písní jásavou.
I ten koník v louce stich’,
němě chví se keřů loubí,
bez ozvuku v lesa hloubi
hrdliček je stajen smích.
V dumách stojíš u břízy,
která jako pozdním květem
obetkána babím létem
stříbrné sní ve přízi.
Ani snět se nehýbá –
jenom slunce paprsk čistý
sype s hůry zlato v listy
a tě dole zulíbá.
A jak mihem na bříze
paprslek ten hrá a svítí –
babí léto do svých sítí
lapá jeho peníze...