Že vlastně nevím, Vaše podobizna
jak do opravdy, slečno, vyhlíží –
můj skromný verš se rád Vám tady přizná,
neb zvláště dámám nerad ublíží!
Však jméno vím! – to ve všech památnících
i albech čet’ jsem lepých našich děv,
kde zaskvíval se téměř po tisících
i naivních všady veršů nad ním zjev!
Tu myšlénka se hlavou mojí mihla,
že stejná od Vás pocta by mne stihla,
by zvěděla jste, že též album mám...
A chtěje tedy uspořit Vám práce,
i všechněm vyhnout osidlům se krátce
– já do něho Vás vkreslil raděj sám!