Celý kraj, ba celý svět
jest už samý zpěv a květ,
hrdličkám a datlům v lese
radostí se křídlo třese
a jak v hymnu jediném
hlas jich volá jaru „sláva“!
Teď v svých prsou míru svit
a v té duši touhu snít –
tajným veden pokynem
v luhu jistě s Odinem
slyšel bys, jak roste tráva!
Dítě mé, ten čas je svat!
Chceš též čárám naslouchat?
Dej mi dlaň a poď jen se mnou,
vnikem v klenbu lesa temnou,
a až nás tam v klínu svém
skryjou stín a měkká tráva –
na mé vlastní hrudi již
čáry šeptat uslyšíš,
jak ta láska v srdci mém
roste k tobě každým dnem
a jak růst přec neustává!