Ten román žiti – jak mi připadá?
Toť pohádka, jež jedněm srdce blaží,
a pro jiné zas je v něm záhada,
již marně dlouho proniknout se snaží!
Jak’s narozen – jsi uchvácen už jím;
pak pestře v něm tvé osudy se mění,
a konečně – vše rozplývá se v dým
a každý najde jiné rozluštění!
Kdos v lásce s ním se potká vítězné,
kdos u bran zas je slávy nalezne,
a jiný snad až ve smrti a v hrobě...
Ten v přísných shledá věd je hlubině,
ten ve kláštera svaté tišině,
a jenom básník – nejčastěji v sobě!