Co to bylo? Záře milá
zatryskla mi v duši znova,
nad mým tichem zazvonila
zlatá píseň skřivánkova!
Venku ještě mha a prázdno,
závěj dosud lesy kreje, –
v hlavě ještě tma a mrazno, –
ale v srdci už to hřeje...
Bože milý, drahně časů
zima juž mé nitro studí –
a teď náhle v slunném jasu
zasvitlo mi cosi v hrudi!
Je mně zrovna jako keři,
jenž svou přečkal zimu v loni,
ale teď už zvolna věří
v jaro své a ví, jak voní!
V hlavě zní to mládí echem –
ba, as tak, jak stromu je mi,
jemuž máj svým prvním dechem
hrá juž mezi haluzemi...
Podobám se staré jívě,
jež má dosud sněti holé, –
ale pod níž v slunné nivě
sněženky už kvetou dole!