Verše znám, jež jako hudba plynou,
rythmy jejich jsou tak líbezné!
čti je stokrát – vždycky krásu jinou
v toku jich tvůj sluch zas nalezne!
Je jich málo, jsou tak ladně prosté,
ale věru každý jejich rým
ze dna až těch českých prsou roste,
a jak žil by, mluví k citům tvým!
Kdo je čítal, pomyslí as jistě,
že tu skráň, jež snila je tak čistě,
žádný dosud neposkvrnil hřích...
Chyba lávky! – srdcím našich slečen
nikdo není tolik nebezpečen
jako právě – hezký autor jich!