Bůh mi Tě poslal, bych Tě miloval,
má růže!
Rád jsem Ti všecko, všecko věnoval,
co moje srdce ještě rozdat může.
Vím, je těch darů v mojí chudobě
tak málo:
poslední kvítka jsou to na hrobě,
na nějž se v jeseň slunce pousmálo...
Přec je bereš, k slzám dojata
a vděčna,
z mých písní chudých přec Jsi bohata,
a láska tvá je ke mně nekonečna...
To proto, že jsem všecko do nich dal,
co cítím;
že Jsi mi sluncem, jež jsem miloval
posledním zpěvem, posledním svým kvítím!