Jenom když mlha nebe odkryje –
do pláně šikmo úsvit rozlije
vybledlé slunce jako hostie...
A v této skoupé chvilce radosti
po sněhu všade třpyt se rozhostí,
až bolí oči od té bělosti!
Tu náhle kraj má divnou okrasu,
tu šírá závěj, plna úžasu
svítí se v slunci jako z atlasu!
Však pouze mžik – neb mlha zastírá
poznovu nebe, lampu zavírá –
a dole v sněhu záře umírá.
Pak šerý večer bez luny a hvězd
smutně se dívá do zapadlých cest –
jen zem se bělá – nebe temno jest.