Šedivá mlha kouří u lesa,
nizounko visí kalná nebesa,
div jejich klenba na zem neklesá...
Dole vše bílo v celém okolí,
z obzoru řadem pouze topoly
vztyčují tmavě zřidlé chocholy.
Pod nimi cesta mizí v závěji –
však není tknuta ani šlépějí,
a zvonky saní nad ní neznějí...
Zapadla kolej, ztracen mostu sled,
sníh, všade sníh jen bílou pěnu zved’,
a země pod ním utuhla jak led.
Mrtvo a prázdno, až to zaleká,
neslyšet hlásku z blízka, z daleka,
nevidět ptáčka ani člověka...