Já zpívám jinak, nežli druzi moji,
mám jiné srdce, jinou povahu:
ó, před mou chýží dosud na prahu
jak zlaté ptáče Musa štěstí stojí!
Když ples a krása svoje ručky spojí
mně nad hlavou, by snila o blahu –
kde k pessimismu najít odvahu?
Má duše měkká tvrdou se být bojí...
I nezávidím přátelům, když rostou
k umění hvězdám nad mou snahu prostou,
a poklidně jdu cestou vezdejší.
Jsou oni hlubší, dál jich peruť mává,
a spíš je čeká vítězství a sláva,
než píseň mou – však já jsem šťastnější!