Ó, zachyť rychle píseň v hrudi,
když nadšení tě příval budí
svých veršů náhlou závratí!
Spěš, rychle spěš, a v tón chyť každou,
sic odklad tvůj jest její vraždou,
a jednou jak ji pustíš z nitra –
juž nikdy více zlatem jitra
v šer skrání tvých se nevrátí!
Jeť píseň každá – motýl bílý,
jenž v nejbližší juž prchne chvíli,
jak nespoutal’s ho v sítě včas!
Jest bludné ona hvězdy světlo,
jež na mžik pouze v mraku zkvětlo,
a prv-li spal’s, – pak časem ranním
bys k smrti třeba toužil za ním –
už jeho třpyt ti znik’ a zhas’!...