Jak milovali jsme se
v den svého spojení:
tak milujem’ se dosud,
a sebe trpčí osud
tím citem neotřese
a nic v něm nezmění...
Uvadne naše mládí,
mé dřív, Tvé později;
však ze dnešního květu
přec lístek zůstane tu –
a ten budem’ mít rádi
tím víc a vroucněji!
Až podzim ve své mlze
nám dýchne do tváří:
přec upomínka lásky
vyhladí na nich vrásky
a vezme z očí slze
a zrak nám ozáří!
A klidně budem’ snívat
o mládí uvadlém,
když naší lásky kvítek
z pohledů našich dítek
zpět bude se k nám dívat
nejčistším zrcadlem...