Tvé spanilé a věrné oči hnědé
tak hedvábný a měkký mají lesk,
že jediný kam paprslek jich sjede –
je vlídno hned a vešker mizí stesk!
Tvé srdce vždy je dobré tak a vlídné
a tolik chová citu pro lidi,
ó, dojista že mnohý, kdo Tě shlídne,
mi přízeň jeho s hněvem závidí!
Leč já jsem rád, že v žití vřavu pestrou
můj dobrý anděl dal mi Tebe sestrou
a s pýchou zvu se bratr Tvůj i druh.
A pravdivou si vážím Tebe cenou,
neb vím – Ty nejsi všední jenom ženou,
a než Tvá ženskosť – větší je Tvůj duch!