Smutné a trpké otázky v samotě já jsem míval.
Umře můj život bez lásky? Zůstane, jakým býval?
Půjdu vždy jenom se sny spat, krutě z nich buzen ráno?
Bude mé srdce milovat? A bude milováno?
Vzplane i pro mě ženy zra, tak jako hvězda jasná?
A když ji najdu: zda-li pak bude i se mnou šťastna?
Tak jsem se stokrát jindy ptal a bez odvěti soužil...
Až konečně mi osud dal vše, co jsem poznat toužil!
Dnes dětinsky se neptám juž, a bolest má je zticha.
Jdu světem dál jak pevný muž, a v sen můj jaro dýchá...
A neprocitám bez lásky – neb zrak Tvůj na mne hledí
a na všecky mé otázky je sladkou odpovědí!