Vlas plavý má jak lvice
a jako dítě smích,
líc uzardělou krví,
a pod sametem brvy
civí modré zřítelnice
a lazur nebe v nich!
Dlaň její tak je sněžná,
zjev nožek útlý tak,
kdo chvilku dlel s ní pouze
rád přisvědčí mi v touze,
žeť jako kvítek něžná,
a skromná jako pták!
A jedna z toho všeho
je divnou jen mi věc:
že rok už málem blaze
tu květe v naší Praze
u vděku jara svého –
a nemá hocha přec!