Tak mnohou světlou štěstí chvilku
nám život s sebou nese v svět,
jež písní skane v prsa snílku
a vzpučí mu tam v zlatý květ!
Těm blaha popřá neskonale
a snů až příliš pro radosť –
a jiným zas jen štěstí malé,
jež snadno teplem něhy svojí
jich duší skromných touhu zkojí
a stiší hlad jich přání dost!
Však žel, že často i jen jeden
vždy okamžik pak dostačí –
v nic rozvrátit ves prsou éden
a jaro zmrazit nejsladší!...
To chvíle přijdou odříkání,
ti dnové trpcí chmur a zlob,
kdy před osudem šíj se sklání,
a s kletbou člověk drtit musí
svých vidin zlaté báně v kusy –
a sám si stavět štěstí hrob!