Co Tobě, dítě, psát? Mně najednou je k pláči,
a cítím, jak můj zrak i list můj slza smáčí!
Co chtěl bych Tobě říc’ – to verše nevysloví!
To píseň nezjeví, ni zrak, ni rety klamné,
to snad jen slzy mé Ti, dítě, řeknou za mne,
ó, bože, bože můj – jich žal Ti všecko poví!