Jak je to málo, co nám život dává,
vůči těm snům, jež máme o štěstí!
Bez počtu rostou naše bolesti –
však o úsměvech jedva se nám zdává...
Toť osud náš... Leč po nás přijdou jiní,
když my už dávno v světě nebudem,
a setkají se s tímže osudem,
s nímž nadarmo my zápasíme nyní.
I nechať Bůh k nám sesílá své kříže:
my bez reptání chopme se jich tíže
a neklesejme slabým duchem níž!
Tím lepší jsme, čím větší jest jich tíha,
neb mukami se očistěna zdvihá
i duše naše – k nesmrtnosti blíž!