Tak často ještě chodíš ke mně v snách,
ty růže bílá nejkrasších mých písní,
a pomluv kal a cizí hany prach
mi světlý zjev Tvůj nikdy nepotřísní!
Hle, ze všech dívek, jež jsem miloval –
přec k Tobě jen já přilnul nejvroucněji!
Já Tobě jen jsem lásku zachoval,
a pro Tebe jen moje verše znějí.
A láska tato půjde teď již se mnou,
byť ves můj život nocí jen byl temnou
a svět kol něho bez vší ozdoby...
A čarovnou a vlídnou svojí září
mi plát již bude v mládí mém i stáří
a sluncem zářit – až tam za hroby!