V života denního klopotě všední
bojem když umdlena, duše se rmoutí,
nelkej a nezoufej – k nebesům vzhlédni
na svojí pouti!
K nebi svých nadějí zahleď se s touhou,
jakby tu nebylo slzavé země:
paprslek důvěry na dobu dlouhou
svitne ti v temně!
Zapomeň na chvilku, život jak bolí,
vzpomeň si k útěše na jeho krásu,
srdce tvé v pochybách samo si zvolí –
kde najít spásu!
Zvuk jeho radosti odolá všemu,
zbaví tě útrapy, stesku a pláče,
slyš ho, a přitul se k milenci svému
věrné jak ptáče!
Zde tobě nahradí sladce svým medem
vše ty zas chmury a stíny a vrásky,
co kdy jich utkvělo na čele bledém –
polibek lásky!