Je večer letní, teplý tak a sladký
a vodní páry zakryly juž ves;
jich bílá křídla objímají chatky
jak hlavy dítek teplá náruč matky,
kdy sen jim s duší uprch’ do nebes!
Tak mnohá žena k dětem nyní v spánku
se chýlí tiše, v skráň je líbajíc,
až jejich svěží, usměvavá líc
se žárem blaha zardí do červánků...
Ó, šťastný měsíc, jenž sem s výše hárá!
Až v okna chat on vnikne za chvilku –
snad uvidí tam hlavy andílků,
jež dřímajíce v květu svého jara
zlatými vlásky krášlí postýlku!
Ó, šťastný měsíc, jenž sem s výše hárá!
Až za chvilku on v okna svitne chat,
a v jizeb šeru bílá jeho pára
vzplá paprskem, jak z mlhy tkaný šat,
– snad uvidí tam důlky dívčích tváří,
jak ve snu hoří nachem jiřinek,
a jako růže v sněhu peřinek
se vyjímají v bledé jeho záři...