Sny z prsou se mi vyrojily
jak skřivánků tlum do světa,
a jako přelud tiché víly
v nich plá Tvůj obraz roztomilý
a vonnou růží rozkvětá!
Ó dívko moje, znáš tu něhu,
jež chvěje se mi ve prsou?
– ty všecky sny, jež v luzném běhu
se tulí ku Tvé líce sněhu,
ty všechny z mého srdce jsou!
Ty všecky sny jsou jeho děti –
ó, nech jim dřímat u sebe!
Vždyť smí-li s Tebou rozprávěti –
vždy nejkrásnější píseň vzletí
z jich labyrinthu do nebe!