Kam andělská jen bytost její vkročí –
tam stejně kouzlí vzrůstem svým i rtoma,
tam vlá mír nebes, radost je tam doma!
Krok ptačí má a srny hnědé oči –
leč vší té krásy jest si nevědoma!
Ač ve květ teprv rozpuknout se chystá
a v jitro vzplanout, posud nerozňaté –
přec vnadou svou juž všecky hochy mate!
Leč duše její jest jak křišťál čistá,
a její srdce –- to je celé zlaté!