Lístku břízy.

Ty zlatý lístku břízy, jenž na sněti se kýváš a vesele se díváš, když jeseň tká svou přízi,

sem ke mně na luh lesní: když bříza v šum se vesní a haluz tvá se hne s ní – ach, ve svém malém štěstí

tam v šeptu ratolestí ty nevíš, jak je, snílku, když zpěv mu prsa těsní! Ty zlatý lístku břízy,

jenž u výši se houpáš a v záři slunce koupáš pln vonné, sladké mízy – tak, jak tvůj zjev se třese,

když moře stromů vzdme se a jaro zpívá v lese – tak duše moje dětská se blahem chvěje všecka,

když na svých bílých křídlech si pírko štěstí nese! Ty zlatý lístku břízy, víš vše, co pták si hvízdá,

jenž staví si krov hnízda v stín hedvábné tvé řízy; ty větve na vrcholi mne zříš, jak v luh sem holý

chodívám k tobě z polí, jak v lesů slavné tiši zde sním a verše píši – leč nevíš, jak mne při tom

tak často srdce bolí!