LÉTO.

Sen jara odletěl, a ze střevíčků děcka již země vyklouzla a v pannu odrůstá – hle, v růže rozvíjí se krása její všecka, neb léto rozkošné ji dechlo na ústa!

Zas listným chocholem se v lesích duby plní, a vrkot doupnáka z jich korun zaznívá, zas moře obilná se větrem v lánech vlní, a s nebes modro plá, div oči neoslní,

kam červen vítězný svou záři rozlívá... Pruh mezí osypán je kypře douškou vonnou, a šípky v úvozech zas rudý mají květ, a role v chrpoví a vlčím máku tonou,

a na sta skřivanů je slyšet z výšky pět – – ó, sladko tušiti, co každý z nich si hvízdá: že čeká rodinu tam dole v klínu hnízda, kdes v jamce pod mezí, kde věrná samička

mu hlídá, vyhřívá a chrání vajíčka... Co vůně ve vzduchu, kdy z rána slunce vstává a květin poupata svým žehem otvírá! Co rosných démantů se nivou rozblýskává,

kam zrak tvůj okouzlen se v snění upírá! Je vábno zahledět se v zelený rám polí, kde žito vymetá své první klasy ven, je rozkoš, zatoulat se k lukám do údolí,

kde sečou trávu již, kde bílí táhnou voli již prvý sena vůz, jenž po vrch nakupen... A v horku rostoucím jak poledne se blíží – hlas hudby podivné se vzmáhá po zemi,

hned piští diskantem, hned v basů hloub se sníží, však stále, sterými se třese písněmi: to frčí kobylka, to cvrček s meze pěje, to čmelák bručivý se v pampelišce chvěje,

a s bzukem v jeteli se honí roje včel – – ach, celý orkestr se krajem rozzvučel! Však ještě vábněji zve toulka šerým lesem kol tůní lesknavých, kde dřímá stín a chlad...

Zde utiš srdce své, když nahlas bije plesem, zde léto živoucí tě potká, plno vnad! Jde vstříc ti pěšinou, má lehké šaty bílé a klobouk slaměný a vranný pod ním vlas:

zda, hochu, odoláš té čarující víle, kdy stane před tebou – u toužného cíle – a vlídně osloví tě drahý její hlas?... Jak jiskra ohnivá ti rozkoš zachví rukou,

když hebkou stiskneš dlaň, a slova oněmí a vše kol utichne, jen vaše srdce tlukou a do dna prodchnuta se cítí růžemi – – – Ó, šťastní, přešťastní na širém božím světě,

kdož jste si určeni: ó, milujte se v létě, než květu vašich snů se dotkne první mráz, než jeseň cizoty se vplíží mezi vás!