Zas kvete vřes...
Paseka celá jakby zrůžověla,
a šídlo modravé i zlatá včela
jsou na ní hosty dnes!
Zas kvete vřes...
Je ho tu plno dokola jak moře,
až tam, kde sedlák první brázdu oře
a kde již končí les.
Zas kvete vřes...
Lán za lesem již oloupen je klasů –
ale zde v srpnu tisíc malých hlasů
jásavý hraje ples!
Zas kvete vřes...
Pod jeho trsy cvrček hude svoji,
ve slunku nad ním motýli se rojí
a krouží do nebes!
Zas kvete vřes...
V líbezném běhu hvizdne nad ním srnka
medák v něm bzučí, kobylka v něm drnká –
jen já tu ztajil hles...
Zas kvete vřes...
Ó, vílo má, když prvně jsme tu sami,
chceš se mnou těkat jeho pěšinami?
Smím zlíbat v něm Tě dnes...?
Ať kvete vřes!
V to bludiště, v těch kvítků bujnou tíseň
dnes přišla se mnou láska, radost, píseň;
což nevítá jich les...?
Ať kvete vřes!
Ať kvete jen a blahem růžovatí!
Když přeje nebe nám a všichni svatí –
pojď, milujme se dnes!