Ve bledé záři měsíce,
kdy svět se tichem opíjí –
snů čarovných vždy tísíce
noc nadýchá mu do líce
jak prchu vonných lilijí!
Ve bledé záři měsíce,
kdy u cest šumí topoly –
mur svítivých vždy tisíce
jdou, nočním šerem víříce
jim líbat zlaté vrcholy!
A v bledé záři měsíce,
kdy stichnul v skráni ruch a šum
a vábných bájí směsice,
se luzně vkrádá do tvých dum –
snů neznámých vždy tisíce
si tiše jdou pro duši tvou,
tvé jizby okna otevrou,
a unesou ji k nebesům!